O klubu

Historie



15. června 1969 jsem vyběhl po 6 schodech, otevřel dveře a podíval se do tváře svému osudu. Byl jsem v klubovně brněnského Delfinclubu na Leninově 81 a ti chlapíci kolem stolů, sražených k sobě uprostřed místnosti, byli jeho členové. Nikdy nezapomenu ten pohled. Nevypadali zrovna tak, jak bych si byl představoval potápěče. Jeden z nich měl dokonce na hlavě (v červnu!!!) klobouk. Ale byl jsem uvnitř.

Koukali na mě a já na ně. Teď nevím, jestli jsem začal mluvit sám, nebo mi položili otázku "proč tam lezu" oni. Na přesný obsah rozhovoru si dnes nepamatuji. Snad jsem říkal něco o tom, že bych se chtěl potápět, protože mám rád vodní sporty a oni něco, že je zhola nemožné aby se mi to podařilo. Protože jsem však znal předsedu Žanka Sladkého, on dříve chodil na piano a já na harmoniku do stejné hudební školy, navíc jsem měl v hlavě hrdinské příhody šalináře Pepka Sytaře, byl jsem nakonec vzat jaksi na milost a bylo mi sděleno, že příspěvky se platí jednou měsíčně a schůze jsou vždy v úterý a ve čtvtek od půl osmé právě na místě kde jsem se nacházel. A bylo to.

Delfinclub nebyl jen tak ledajaký klub. Vznikl spojením dvou studentských klubů, Delfinclubu a Salamandr clubu někdy po roce 1964 a narozdíl od jiných podobných spolků se někteří jeho členové potápěli také v jeskyních. O mém výcviku se zpočátku příliš nemluvilo, jen si vzpomínám na jakési áčko, béčko, céčko, které vlastnili někteří členové a jiní je zase mohli dávat. Zřejmě všichni předpokládali, že jestli mě to opravdu bude bavit, tak se prostě sám nějak zařídím.

15. června jsem se tedy stal členem DelphinClubu. V době mých začátků už měli členové za sebou potápění v jeskyních Moravského krasu, na Turoldu, Propasti v Teplicích nad Bečvou a možná i jinde. Potápěním v jeskyních se tehdy zabývali potápěči z jeskyňářské skupiny pro výzkum Plániv, tedy plániváci, Zdenál Šerebl, trochu také někteří potápěči z Trygonu a BVV. V Ostravě tehdy pomalu končila slavná éra Permonu a jeho akcí na Propasti.

Slavná doba DelphinClubu a Labyrintu měla teprve přijít. Přesto jsem byl na správném místě. Kromě toho jsem chodil více méně pravidelně, i když formálně jsem nikdy členem jeskyňářské skupiny Barová nikdy nebyl, právě do této jeskyně. Měl jsem tedy jisté zkušenosti s pohybem a prací v nespřístupněných jeskyních. To brali v Delfinclubu jako dobré.

V roce prosinci roku 1970 jsem na Propasti absolvoval svůj první ponor v jeskyních. Na to že byl první byl hned do 40 metrů. A hned potom na Macoše na lokalitě U hastrmana. Časopis Stadion chtěl článek o potápění v jeskyních s barevnými fotografiemi a to jsme dokázali využít.

V novém roce 1971 se s potápěním v jeskyních doslova roztrhl pytel. Podnik Moravský kras se rozhodl v roce 1971 vyrazit spojnici mezi "Čtyřicítkou" a lokalitou U hastrmana. Účelem této chodby bylo ochránit výše položené části prohlídkové trasy před zaplavením v případě velké vody. Podobným způsobem kdysi Karel Absolon zdůvodňoval vyražení takzvané povodňové štoly. Ta měla ochránit Masarykův dóm v případě záplav. Ve skutečnosti však šlo o první z brutálních pokusů dostat se od vývěru proti proudu Punkvy. Teprve dnes si v plném rozsahu hlavně v důsledku objevů na Malém výtoku, začínáme uvědomovat jak složité vodní poměry na vývěru Punkvy jsou a jak velmi byly Absolonovými zásahy narušeny.

Slezákova štola však nebylo až tak brutálním řešením. Její snahou bylo nahradit dynamický efekt Zlého syfonu umělým tunelem, který by urychlil odtok vody z oblasti Dolního jezírka a Čtyřicítky do míst, kde je možné využít regulace Stoneyovou tabulí. Funkce Zlého syfonu byla totiž znemožněna vyražením tunelů vodní plavby a jeho zavalením vytěženou rubaninou. Škody, které působily povodně na elektroinstalaci osvětlení výše položených částí prohlídkových tras Punkevních jeskyní byly značné. Je otázkou, zda vybudování uzávěry na vodní plavbě a uvolnění nasypané rubaniny z obou konců Zlého syfonu by nevrátilo systému Punkevních jeskyní původní dynamiku vodou protékané jeskyně. Těžko říci. Našim úkolem bylo vlastně zaměřit situaci v chodbách "Stojaté osmičky" na čtyřicítce A to jsme také v zimě roku 1970 detailně provedli. Stálo to několik desítek ponorů. Detailní míry jsme brali pomocí originálního dvojdílného "posuvného měřítka". Těžko říct, zda byla naše práce něco platná. Teprve v průběhu ražby štoly se prý zjistilo, že Absolonovy mapy, které byly logicky podkladem pro zaměření díla, byly snad dokonce záměrně posunuty tak, aby prohlídkové trasy ležely na pozemcích jemu nakloněných vlastníků. je to pravda?? Nevím ......

Je však Zlý syfon dokonale zničen? Podle toho, co jsem pod vodou viděl, existuje stále byť jen minimální průtok prostorami bývalého Zlého syfonu. Myslím, že je v silách a technických možnostech jeskynních potápěčů pokusit se jej zprůchodnit ..........



Autor: Jiří Štětina

Foto z historie

Členové Delfinclubu v hale Punkevních jeskyní 1971. Foto: neznámý autor


Práce na Čtyřicítce 1971. Foto: Michal Piškula (???)


Výstup z Propasti v Hranicích 1973. Foto: neznámý autor


Tomáš Piškula před vstupem do syfonu. Foto Michal Piškula 1973


KLUB | ČLENOVÉ | LOKALITY | AKCE | KONTAKT
Copyright Labyrint 2017, Design / Webmaster - Jan Bulíř
Administrace webu